V říjnu 2021 jsme se s Terkou vydali na Balkán.
Neměli jsme žádný plán, ale cílem byla Albánie, a tak nějak jet kam nás vítr zavane.
Samozřejmě jsme mrkli na nějaké youtube videa a poptali se kamarádů na pár highlights.
Takže jsme si sbalili auto, nazuli odolnější gumy a vyrazili.
Na začátek bych chtěl poděkovat zastoupení ikamper pro ČR za zapůjčení stanu. https://i-kamper.cz
Ten nás tak bavil, že jsme si ho pár dní po dovolené koupili. I s dalšími doplňky, které jsme v Albánii neměli.
Jako hlavní benefit, vidím rychlé složení a rozložení, ale hlavně obrovský vnitřní prostor. Přestože jsme jen dva, menší stan bych nechtěl. Hlavně v zimě se extra místo hodí na bundy, boty, něco k jídlu atd. Pokud máte chuť, koukněte dole na video.
A tady je ještě video celého roadtripu.
A teď hurá na cestu. Pouštíme si na Spotify Brocast a jedem. Kluci, Tom a Adam, s jejich hosty nás doprovází skoro celou cestou. Kdo neznáte, doporučujeme. Hlavně konspirační díly s Honzou Paličkou.
DEN 1
Na cestování jsme měli cca 13 dní, a protože blog píšu zpětně, nepamatuju si úplně všechny podrobnosti. Přesto se budu snažit přidělit ke každému dni nějaké fotky.
Každopádně ještě při výjezdu z domu jsme nevěděli, jakým směrem pojedeme. Nakonec jsme se rozhodli jet přes Rakousko s tím, že nás něco napadne. Ještě večer jsme přijeli do Kranjske Gory ve Slovinsku a přespali v kempu, kde jsme již kdysi byli. Slovinsko je krásné a zajížďky vůbec nelitujeme.
DEN 2
Ráno jsme zlehka projeli okolí Julských alp, udělali pár fotek a záběrů. Potom jsme se vydali směr Chorvatsko. Jeli jsme docela nonstop až k Dubrovníku, nikde jinde jsme se neměli v plánu zdržovat, abychom měli více času na později.
Večer jsme přespali v malém kempu v sadu před Dubrovníkem, který jsme navštívili následující den. Bylo tam krásně teplo a sluníčku. To jsme ještě netušili, že je to poslední teplo na několik dalších dní.
DNY 3 & 4
Dubrovník tedy necháváme za sebou. Vyjíždíme směr Černá Hora přes Bosnu. Večer přijíždíme do národního parku Durmitor, kde kempujeme u jezera, kousek od města Žabljak.
Je fakt zima a prší. Tak si na večeři uděláme teplé jídlo a jdeme spát.
Ráno se budíme do lepšího počasí, ale pořád slušné kosy.
Vítají nás toulající se psi, kteří jsou hodní, takže vše je ok. Balíme stan a vydáváme se na průzkum okolí. Durmitor nás fakt uchvátil, na chvíli se nám dokonce otevřely krásné výhledy. No a volně žijící koně byli totální pecka.
Během dne projíždíme Durmitorem křížem krážem, zastavujeme na snídani-oběd ve skvělém kempu, ale rozhodujeme se, že chceme blíže k Albánii, a proto se zdžujeme tak hodinku. Dále pokračujem směrem do Podgorice, kterou pouze projíždíme. Hledáme místo na spaní. Nacházíme kemp asi 15km severně nad městem u parádní řeky.
Rozděláváme oheň a užíváme si večer.
DEN 5
Rano balíme stan a těšíme se do Albánie, nechceme jet spodem pres Podgorici, ale ješte si cestu natahujeme na sever.
Vjíždíme do Albánie na přechodu Veromosh - Guci, je to jen malá bouda a jsme tam jediné auto. Celník je v poho a asi po deseti minutách nás pouští za hranice.
Takže po několika dnech cesty jsme konečně v Albánii. Od kamarádů víme, že Theth je super, takže bychom tam dnes rádi přespali.
Nespěcháme a pomalu sjíždíme do města Koplik, kde si kupujeme Albánské simky v prvním v obchodě. Ten je mix trafiky, drogerie a elektra. Nákup trvá věky a simka je docela shit, který nemůže udělat hotspot na druhý telefon. Stojí sice jen 12 éček, ale pro jistotu kupujeme ještě jednu za stejnou cenu opodál ve Vodafonu, kterého jsem si na první pohled nevšiml.
Tam jde nákup hladce a Simka má později v horách i lepší signál a bez problémů chytá LTE. Takže máme oba Albánský signál. Tarif ve Vodafone je vhodný pro turisty s dostatečným počtem dat, tuším 10 GB.
Z Kopliku vyjíždíme na silnici SH21, na kterou jsem se těšil celou dobu. Bohužel silnice už je celá vyasfaltovaná, faktor dobrodružství je pryč.
Přesto jsou výhledy nádherné a dobytek na cestě je taky příjemné zpestření, které z Česka neznáme.
Nakonec před Thethem sjíždíme z asfaltové cesty vlevo a jedeme trošku bokem přes dřevěné mosty a řečištěm se vrátíme zpět do vesnice. Ta je však tak nějak celá zavřená a ponurá. Míjíme jeden nebo dva české obytňáky na parkovišti, ale moc je neřešíme.
Navíc se nám nechce kempovat na zabláceném parkovišti uprostřed vesnice. Proto projedeme Theth tam a zpět a vlastně tam ani nezůstáváme na žádný trek, ty si chceme nechat na jindy.
V mapě jsme našli vhodné místo na kepování, dál po šotolinové cestě směr Shkoder, která nás bude čekat následující den.
DEN 6
Večer kousek za Thethem byl fakt jako v ráji.
Ráno se budíme do deštívého počasí. Nevadí - balíme se a jedeme dál směrem Shkoder.
Moc nevíme, co nás čeká. Doma jsem se koukl na Youtube, ale všechny videa jsou tak 4 roky staré a hlavně motorkářské.
Každopádně okolo je jen jeden hodně zvedlý expediční Landcruiser, který jede do Thethu a žádné jiné auta skoro celý den nepotkáme.
Cesta je na naše auto a náklad asi tak nějak hraniční svým stavem. Jedeme pomalu a opatrně, abychom nic nepoškodili.
Jeden nebo dva úseky kolem vesnice Prekal byly fakt nepříjemné a uvažovali jsme, jestli se otočíme.
Na pohled byla cesta horší než doopravdy. Nakonec jsme vše vlastně projeli bez závažnějších problémů. Na to, že lilo a bylo bláto, to docela šlo. Žádné šoupání podvozkem o zem se nakonec nekonalo.
Teď zpětně nevím, jestli bych jel tuhle cestu s Kodiaqem znovu. Sám asi ne, ale ve více autech asi ano.
No - tady jsem si několikrát řekl, že další auto si koupím fakt připravené na terén a to hlavně světlou výškou. Během tohoto dne bohužel nefotíme ani netočíme, hodně se soustředíme na cestu.
Nakonec jsme těch 50km jeli asi 6 hodin, ale fakt hodně opatrně.
Odpoledne přijíždíme do Shkoderu. Tam si dáme večeři, nakoupíme papriky, čevapi a jedeme hledat další spot na spaní.
Dojíždíme do kempu Agora farm house u jezera Drin, kde jsme spali v závětří za budovou.
Začal totiž foukat fakt mega silný vítr, který se stanem cloumá jako prase. Navíc jsme byli unavení a hledat free kemp po tmě se nám ten den vůbec nechtělo.
Nějak jsme nemohli trefit hezké klidné místo. Takže za noc v pohodovém kempu jsme rádi.
Celkově hledání hezkého kempovacího místa nás každý večer docela vyčerpává, i když nehledáme na poslední chvíli, ale s předstihem.
Jen ve dvou je to jiné než ve více lidech, a přestože se nebojíme, je spaní o samotě v Albánských horách zvláštní zážitek.
DEN 7
Ráno zjistíme, že jsme minuli vesnici Mes s historickým mostem, který jsme ani nevěděli, že existuje. Řekli jsme si, že by byla škoda ho nevidět. Takže se kus vracíme.
Mrknem na most a jdeme na trhy do Shkodaru. Ten se nám líbí, ale zapomněl jsem zase fotit.
Dále pokračujeme do města Kruje, kde procházíme historickou uličkou, prohlídneme si hrad a mizíme dál do hor.
V parku Qafshtama National Park najíždíme na no name cestu a stoupáme vysoko na kopec.
Tam nacházíme moc hezké kempovací místo s výhledem na hory a také v dáli svítí hlavní město Tirana, které jsme nenavštívili.
Tohle kempovací místo bylo podle mě jedno z nejhezčích za celou cestu. Asi tím západem slunce a celkově atmoškou.
Všímám si, že máme trochu díru v jedné pneumatice, ale kamarád Romča píše, že je to good, ať na tom jedem dál. Takže kolo neměníme a dojezdil jsem na něm celý trip.
Jako bonus před spaním u ohniště nacházím vystřilené náboje z brokovnice, o kterých jsem Terce raději neříkal.
Tím pádem se mi trošku blbě usíná. Venku v údolí vyjí psi a ten jednoruký pastevec, co jsme ho potkali po cestě, taky nakonec trošku naháněl strach :D No nakonec se nám klasicky nic nestalo a ráno se probouzíme živí a zdraví.
DEN 8
Po ránu sjíždíme z kopce a rohodujeme se kam dál.
Do Tirane nechceme a vracet se na sever se nám taky hned nechce. Rozhodujeme se, že se podíváme podél pobžeží a kam dojedeme, tam dojedeme.
Abychom nejeli po asfaltu, sjíždíme z cesty SH38 na silnici s názvem Hida rd.
Tou dojedeme až do Tirane, které míjíme a říkáme si, že to vezmeme dál na jih podél pobřeží.
Začíná hrozně pršet a nejde nic vidět. Jedeme tedy o dost dál a dojíždíme až do města Gjirokaster.
Byla to fakt šílena zajížďka, která nám vlastně vzala skoro celý den. Město je moc hezké, dojíždíme až tak před setměním a poprvé si kupujeme hotel, ten je moc fajn. Nejvtipnějším zážitkem dne je situace, kdy si kupujeme gyros a já chlápkovi místo 2000 albánských leků platím 2000 maďarskými forinty.
Nevěděl jsem, jak albánské peníze vypadají a Terka mě pořád těma forintama trolila a házela mi je do peněženky.
Pán se na nás chvíli díval dost blbě, nakonec se však celá situace krásně vysvětlila :D
DEN 9
Po snídani v Gjirokastel se procházíme po městě a říkáme si, že je čas se začít vracet, jinak nestíháme být doma včas. Jsme fakt hodně na jihu a ještě chceme vidět Valbone.
Vyjíždíme tedy na sever. První zkoušíme jet některou z okrsek, ale podle všeho by nám po ní cesta trvala třeba tři dny. Takže se po chvíli vracíme a najíždíme na hlavní cestu. Cestu dlouhou 500km nakonec zvládneme asi za 8 hodin, což je skoro celý den.
Gjirokaster byl fakt velká zajížďka, a pokud máte napnutý rozvrh, tak ho vynechejte. BTW. Kus cesty jedeme po dálnici, která je totálně promakaná - ,mega mosty atd. To jsme fakt nečekali.
K večeru dojíždíme do Valbone. Stavíme si stan v řečišti kousek za parkovištěm. Děláme si oheň a vymýšlíme co budeme dělat zítra.
DEN 10
Ráno jdeme na trek podívat se na sedlo mezi Valbone a Thetem.
Ze začátku je hodně mlhy, ale postupně se mraky trhají a jsme odměněni fantastickým výhledem.
Později odpoledne děláme nějaké fotky a točíme video pro ikamper. Je konečně hezké světlo a taky nikam nepřejíždíme.
Chceme ve Valbone zůstat ještě jednu noc, a poté jet pomalu domů. Večer si klasicky děláme oheň a později i nějaké noční fotky.
DNY 11 & 12 & 13
Ráno Terka přichází s nápadem, že by bylo super, zkusit přejet hranice do Černé Hory nějakou boční cestou.
To se neukázalo jako nejlepší nápad. Asi po hodině na cestě Rruga Gocaj kousek za Valbone jsme dojeli doopravdy do Černé Hory, ale dál jsme se báli.
Myslím, že kdybychom se vydali dál, jsme tam ještě dneska . Takže jsme se vraceli zpět, zkratka se nepovedla, ale zážitek parádní.
Protože chceme blíž k domovu a líbil se nám Durmitor, rozhodujeme se, že tam zkusíme do večera dojet.
Nakonec večer přijíždíme do Žabljaku. Druhý den se ještě projedeme znova v Durmitoru a odpoledne jedeme směr domů přes Bosnu.
Tam dostáváme první pokutu výletu, spíš malý úplatek. Za to, že máme přichycené SPZ elektrikářskými páskami. Později večer si v Bosně dáme večeři a potom už jedeme nonstop domů přes Maďarsko a Slovensko.
Za těch pár dní jsme si udělali jen malinkou představu o tom, jaké Albánie a Černá Hora byly. Fakt se nám tam moc líbilo. Každý, koho jsme potkali, byl milý a hodný. Nesetkali jsme se s žádným náznakem agrese či nebezpečí.
Naše auto vše zvládlo, stan je skvělý. Někdy můžu třeba udělat příspěvek o naší výbavě, kterou jsme měli. :)
Díky a ahoj.
Márty
